Už pár let jsem sice brněnská náplava, ale v žilách mi stále koluje horká beskydská krev. A kdykoliv se „doma" na pár dní ukážu, velice rychle zamířím na své snad nejoblíbenější procházkové místo na planetě.

Polní cestu, která jakoby vedla až na Lysou horu, tu lemují louky a pole, z jedné strany je ráno výhled na slunce vycházející zpoza některé (a v každém ročním období jiné) z beskydských hor, večer zase slunce zapadá za obzor a vrhá na hory nádherné světlo. Společnost mi tu často dělají jen srnky a zajíci.

O to více jsem ráda, že se mi tu konečně podařilo uspořádat i rodinné focení. A rovnou newborn! Lančovi za mnou přijeli od Nového Jičína. 12denní Amálka to zvládla na jedničku a její velký brácha Honzík házel jednu srandovní pózu za druhou, lítal vzduchem a vesele pobíhal kolem a chytal motýly.